Splín č. II?

aneb “Být člověkem je umění" - Novalis

Poslední týdny mám pocit, že se motám pořád v kruhu, dokolečka a dokola, a nemůžu z něj ven. Už se mi z toho začíná točit hlava. Jsem roztěkaná, na nic se nedokážu soustředit a téměř nic mi nevychází ani zdaleka tak, jak bych chtěla. Optimismus mě opustil a pomalu, ale bohužel zcela jistě se ze mě stává nevyléčitelná pesimistka. Fakt začínám slepě věřit moudrému Voltairovi a tomu, že “Optimismus je takový zažraný názor, že všecko je dobré, i když je to zlé”. Zní to docela pravdivě, že?
Pak tu máme další tvrzení: “Jsme zodpovědní nejen za to co děláme, ale i za to co neděláme” – Moliére, a je to nejspíš taky pravda. Nevím teda co konkrétně dělám špatně, ale nejspíš něco určitě jo. Jinak bych se necítila tak mizerně a nepsala bych sem tyhle kecy, který stejně nikoho nezajímají.
Ale pozor, jak pravil Oscar Wilde “Všichni vězíme v bahně, ale někteří z nás se dívají ke hvězdám”. Ovšem dnes večer (a vlastně posledních pár večerů) mám pocit, že já jsem ta černá ovce, co má sklopenou hlavu a hvězdy nevidí. Měla bych ji asi začít pomalu zvedat protože “Člověku, který si zlomil nohu, můžeme v jeho neštěstí pomoci tím, že ho přesvědčíme jak snadno si mohl zlámat vaz” – Immanuel Kant; tahle moudrost se mi fakt líbí, takže od zítřka se pomalu začnu dívat tam nahoru ke hvězdám i kdybych si na to měla vzít hever. Musím. Jinak s touhle hloupou a nicotnou náladou vysosám všechny zásoby vína co nám doma ještě zbyly a tím uvrhnu do zoufalství i rodiče, kteří si nebudou moci nalít decánko večer k televizi. Měla bych přestat dokazovat (ne)pravdivost že “Zcela šťasten se necítí nikdo, ledaže by byl opilý“ – Arthur Schopenhauer a spíše se snažit dokázat že “Kdykoli nás postihne neštěstí, nechává štěstěna pootevřená dvířka pro lepší časy” – Miguel de Cervantes Saavedra. Vždyť “Plakat nad minulým neštěstím, to je nejjistější prostředek, jak si přivolat další” – William Shakespeare.
No jo, ale kde mám ty malinkatý “dvířka” hledat? Myslím, že teď bych přehlídla i velký vrata, pokud by nebyly natřený na červeno a přímo bych do nich přímo nevrazila.

“Moudří lidé mluví, protože mají co říci; hlupáci mluví, aby něco řekli” – Platón, takže radši budu mlčet a půjdu asi spát, neboť “I myšlení občas škodí zdraví” - Aristoteles a já už těch blbin na jeden večer vymyslela až moc.

Dobrou noc