Před krávou doleva...

Tak včerejší večeře se zdařila. Nejdřív jsem byla dost nervózní, ale když pro mě v osm přijel kočár, naštěstí to ze mě všechno spadlo (oblečení zůstalo) a večer mohl začít.
Když jsme vešli do reštyky, hned se nás zmocnil číšník a už nás vedl k prostřenému stolu. Jak jsem uviděla tu spoustu vyleštěných příborů a nachystané skleničky, všechno přesně na svém místě a lesknoucí se v tlumeném světle, tak to na mě mělo zhruba stejný efekt jako když psovi podáte kost – div jsem nezačala slintat a okamžitě jsem dostala neuvěřitelný hlad.
Jídlo jsme měli vybrané hned a s vínem jsme si nechali poradit, jen to čekání bylo pro mě menší utrpení. Naštěstí společnost byla příjemná. Když nám jídlo donesli tak i přes můj vyprovokovaný pocit hladu mi ta porce připadla opravdu hodně velká; a nejspíš nejen mě, protože i Z. se zeptal, jestli je toto normální porce. Ovšem náš milý číšník se nenechal zaskočit, pousmál se a začal vysvětlovat co se v kuchyni přihodilo. “No víte, máme nového kuchaře. Je tu jen pár dní a ještě nedokáže zcela odhadnout velikost porce. No, takže ta vaše je tak trošku větší než velká, ale nemějte žádný strach. Když to nedojíte, velmi rádi vám jídlo zabalíme domů”. Super… hned jsem si pomyslela, že budu mít alespoň co k snídani a vykouzlila jsem úsměv od ucha k uchu (Snídaně ovšem nebyla, protože jakmile jsem ještě teplý balíček donesla domů, hladová rodinka mě o něj připravila – taky jim chutnalo).
Další menší zpestření pro ostatní hosty jsem připravila, když jsem hledala toalety. V téhle restauraci jsem byla poprvé a nevěděla jsem kudy kam. Snažila jsem se být nenápadná a pokukovala jsem, kde objevím ony dveře s holčičkou sedící na nočníku. Ovšem pan číšník opět nezklamal a svým velmi pronikavým hlasem mě navedl na tu správnou cestu. “Slečno vidíte tu krávu? (Na chodbě stála velká plastika krávy s barevnou kravatou a kloboučkem. Nedala se přehlídnout a pan číšník se nedal přeslechnout.). Tak to musíte přesně tímhle směrem a před krávou doleva”. Jasně to nemůžu minout, “před krávou doleva” opakovala jsem větu. Pár hostů se pousmálo a já jsem se snažila co nejrychleji zmizet.
Zbytek večera proběhl už bez větších problémů. Kočár mě odvezl až domů a já se odkulila do postele.