Den blbec

Už od rána je všechno jaksi divně pokřivené. Vzbudila jsem se s pocitem neuvěřitelné únavy a přesto jsem už nedokázala znovu usnout. Chvíli jsem se ještě převalovala, ale nakonec jsem vstala. Snídala jsem ve spěchu u počítače a snažila si na poslední chvíli objednat přes net knížky v knihovně a u toho jsem se polila kafem. Polovina opravdu horkého obsahu hrnku mi ladně přistála v klíně (au) a druhá na klávesnici (sákra). Ve zmatku jsem to začala stírat a až po chvíli jsem si uvědomila že to něco, čím všechno to svinstvo utírám není nějaký hadr, ale triko, který jsem měla přehozený na židli a připravený že si jej dnes oblíknu – a byla jsem naprosto vzhůru. Když jsem vylezla z nory, ujela mi šalina, a pak na hlavasu další. V knihovně mě opět dohnala únava a jak jsem se namáhavě šplhala do schodů, pozapomněla jsem zvednou jednu nohu a natáhla jsem se jak široká tak dlouhá a papíry se mi rozletěly po schodišti. Všichni se náramně bavili jen mě to zase až tak směšný nepřipadlo. (i když teď když si zpětně promítám, tak jsem musela vypadat opravdu nádherně). Později v práci jsem pak obsluhovala automaticky a ani jsem nevnímala co dělám. Když mi jedna stará paní darovala čokoládu – to se mi opravdu nestává často, tak jsem tu tabulku mléčné čoko chtěla okopírovat (pracuju v copy centru) a už jsem ji markovala na kasu. Až pak jsem pochopila že to je dárek od ní. Chvíli jsem jen tak koukala a pak jsem, absolutně vyvedená z míry, poděkovala a paní spokojeně odcupitala. Teď sedím doma a zatím všechno probíhá bez větších katastrof. Tak uvidíme.
Zítřku zdar