Sem a tam

Dnešní den jsem měla přesně nalinkovaný (na minuty), abych stihla vyřídit vše co potřebuju a ještě přišla včas do práce na odpolední směnu. Na malém papírku jsem měla napsané co mám udělat a kam zajít. Když nad tím teď přemýšlím, že jediné co mi vyšlo podle plánu bylo to, že jsem vůbec vstala a pak během dne taky dorazila do práce.
Včera večer jsem si poctivě natáhla budík abych nezaspala. Ráno jsem posnídala a vyrazila do víru velkoměsta.
První zastávka měla být u obvoďačky. Nemám ráda doktory a snažím se k nim chodit co možná nejméně, takže jsem samozřejmě neznala její ordinační hodiny. Hned před naším barákem jsem nasadila ukrutné tempo a zarazila se až o dveře ordinace, a to doslova. Vzala jsem za kliku, jenže jak jsem byla rozběhnutá narazila jsem nosem do dveří. Bylo zamčeno. Nastal tedy první problém. Otevřeno měla až od desíti. Chvíli jsem nadávala a pak jsem si řekla, že půjdu raději k druhé doktorce, ke které jsem měla namířeno a od které jsem dost nutně potřebovala recept. Naskočila jsem do šaliny a jela na druhý konec města. Vyběhla jsem do patra … a znovu jsem se zarazila o dveře na kterých byl vyvěšen papír se vzkazem, že paní doktorka má dovolenou, ale sestra že má být v době ordinačních hodin přítomna. Tak jsem se trochu uklidnila. Sestra mi stačí, ne? Zazvonila jsem … a ono nic. Ticho. Až po chvíli jsem si všimla ještě jednoho malého ušmudlaného a otrhaného papírku: “Jsem u doktora. Sestra”. CO??? To si snad dělá srandu?? Tak to už jsem nadávala trochu víc a taky trochu dýl. Byla tam taky ještě vyvěšena adresa doktorky, která má být jako “zástupce”. Sbalila jsem teda svých pět švestek a jela jsem zase zpět do centra za “zástupcem”. Po chvíli hledání jsem našla správnou budovu, vyšplhala se do patra a když jsem našla ty správné dveře, jsem myslela že mě omejou. Byl na nich papír jak kráva se vzkazem “Z důvodu nemoci neordinujeme. Pacientům se omlouváme”. Slova co se mi draly na jazyk tady nemůžu ani napsat.
Rozhodla jsem se tedy vrátit ke své původní doktorce, s tím, že za tu dobu co jsem procestovala, se sestra už jistě vrátila. Nebyla tam. Čekala jsem na tu krávu (pardon) ještě hodinu, ale nepřišla. Pak jsem musela do práce.
Moje nálada je hluboko pod bodem mrazu. Nemám ráda doktory. Ach jo.