Jak dny plynou

… posledních pět dní mého života:

I) středa - nic zas až tak zajímavého se nestalo. Byla jsem s K. v posilovně. Potřebovala jsem se odreagovat a taky jsem se urputně snažila zahnat myšlenky na H. abych si nic nemalovala na růžovo. Naložila jsem si pořádnou zátěž a už po cestě domů jsem cítila, že se večer nejspíš nepohnu. Ale co na tom.
II) ve čvrtek jsem musela na celý den do škóly. Večer jsem pak poctivě držela pěsti kamarádce, která měla schůzku s jedním chlapíkem a pak jsem taky prolívala hrdlo vínem (ale jen trošinku, fakt. Vždyť nic se nemá přehánět, že?)
III) pátek – jóóó, tak to byl naprosto jedinečný, pozitivní, super, geniální a absolutně úžasný den.
IV) pohodovou sobotu bych charakterizovala slovy: knedlo vepřo zelo, buchty, buchty a zasejc buchty – ano byla jsem u babičky.
V) během nedělního dopoledne probíhala regenerace v posilovně; sobotní jídlo bylo totiž dost náročné a pohyb by to mohl alespoň částečně napravit ;o)


Někdy si člověk musí šáhnout až na dno. Já jsem bohužel na tom blbým dnu rypákem zaražená už několik měsíců. Od úterka se ale začalo něco dít a tento pátek by se snad mohl počítat jako část jakéhosi odrazového můstku. Druhá část bude přidána v pondělí, kdy mě čeká ještě jedna důležitá (pro mě ale ne příliš veselá a dost obávaná) událost. Chjo, mám z toho fakt strach. Pak by snad ale mohla nastat už nějaká změna.