Nic o ničem
Ráno v rádiu hlásali, že do Brna dorazila chřipková epidemie a že lidi by měli být opatrní a jíst vitamíny … pánové správaři, děkuji za radu. Překulila jsem se na druhý bok a přemýšlela jestli se mám podívat na teploměr. Nakonec jsem se odvážila a hele, už to kleslo pod 38. Je čas vylézt z postele. Stejně budu muset v týdnu do práce, takže musím své líné tělo připravit na pohyb. Přesunula jsem se do vany, kde jsem zůstala naložená dokud se mi neudělaly ty správné varhánky na prstech. Následovala prohlídka terénu - bloumala jsem po bytě, ale nic se tu za ty tři dny co jsem se válela v posteli nezměnilo. Jen mám pocit, že náš andulák nějak víc pelichá. U oběda se rozhodl, že se proletí. Jenže tohle naše domácí zviřátko je ještě mnohem línější něž já (někdy z něj mám pocit, že než se vůbec rozhodne hnout, tak o tom opravdu dlouho a urputně přemýšlí) takže jeho záměr všechny přítomné zaskočil. Nejvíc ovšem taťku, kterému se do talíře sneslo nepřeberné množství malých barevných peříček a potom se pro změnu na našeho milého ptáčka sneslo nepřeberné množství nadávek (uveřejním pouze “ty blbej ptáku”). Ovšem naše andulka byla evidentně se svým výkonem nadmíru spokojena. Něco pípla, udělal ještě jedno kolečko a znovu se usadila v kleci a vševědoucně pozorovala jak celá rodinka pečlivě vybírá pírka z brambor. No, teď máme zase na pár dní jistotu, že se žádný letecký den konat nebude. Náš letec potřebuje opět nabrat sílu.
Jinak se u nás vůbec ni neděje; jako vždy
No comments:
Post a Comment