Komunikace

Už je to dávno co A. G. Bell vynalezl první telefon (15. 2. 1876) a od té doby se toho opravdu hodně změnilo, že? Na počátku ledna byl na CES (Consumer Electronics Show) v Las Vegas uveden nový typ Nokie s tloušťkou pouhých 13,7 milimetru (což je o 3 mm méně než má konkurenční Motorola). Jsem zvědavá s čím přijdou mobilní společnosti příští rok. Možná jsou na řadě implantáty a podobné nesmysly. Nemyslím si ale, že všechny ty věci mají tu moc zlepšit “komunikaci” mezi lidmi. Někdy mám spíš pocit, že působí opačně.
Do telefonu zní člověk většinou příjemně, ale může se tvářit všelijak. Nedávno jsem třeba seděla s kamarádkou v jedné hospůdce, zazvonil jí telefon a její komentář byl “zase mi volá ten debil” u toho udělala pár výmluvných grimas, ale zvedla telefon a “ahoj miláčku,…….., tak pa a měj se pěkně; já tebe taky”. Neviděl jak se tvářila a naštěstí neslyšel její komentář po ukončení hovoru.
Radši mám osobní kontakt. Ale na druhou stranu jsem opravdu ráda když mi někdo napíše nebo zavolá. Někdy sedím jen tak u telefonu a přemýšlím komu napsat, nebo kdo by mohl napsat mě. Nebo i teď když jsem nemocná jsem přilepená u počítače a jsem vděčná za ICQ. Alespoň nějaký kontakt se světem. Ať žije 21 století, jupí. Sem tam se mě zeptají jak se mi daří a jestli už mi je líp; jojo, nemoc, to je vděčné téma k rozhovoru v každém věku :-) A dnešní den je opravdu komunikativní. Už mi napsalo asi deset lidí jak se postupně připojovali a odpojovali na ICQ. Jako vždy, ale čekáte že napíše někdo jiný, jedna konkrétní osoba. A jako vždy když na něco čekáte se nestane nic. Přijde sms nebo někdo volá, běžíte k telefonu… ale je to někdo jiný než jste chtěli. Je to skoro jako zákon schválnosti. Holky tohle řeší asi docela často. Kolikrát se nám to s Káčou už stalo. Seděly jsme a přemýšlely: napíše? mám napsat já? a co když nenapíše? a plno dalších otázek.
Vzájemná komunikace je důležitá a neměla by se podceňovat (i když otevřeně připouštím, že i já s ní mám někdy problém).