Převzato
Uncle Sam: Put it in the Czech Republic!
Martin Fendrych

Ve vzdáleném, starobylém seskupení rozměrů, v astrální rovině, která původně nebyla určena k pohybu, se zachvěly a rozdělily spletené hvězdné mlhy ...
Uncle Sam: Put it in the Czech Republic!
Martin Fendrych
Stvořila
lionne
v čase
14:56
0
comments
Šuple: Udeřilo mě do oka
Jak je to jenom možné. Opravdu se nestačím se divit.
JÁ – ve svých letech vysedávám v knihovně, občas zajdu i do školy, nebo trávím čas v práci. Každý den je stejný. Řekla bych, že pořád stejně nudný.
A můj DĚDA? “Užívá” si své stáří v domě s pečovatelskou službou (to je trochu s nadsázkou; samozřejmě). Chodíme jej navštěvovat každý den (teda ne každý den všichni, ale vždycky někdo) a dnes si nám postěžoval, že ho zdejší babičky, tedy pardon “postarší dámy”, neustále obletují a žádají si od něj pusu.
Můj vlastní dědoušek mě v tomto směru nejen strčí do kapsy, ale bez problémů dokonce překoná :-) Nejspíš bych se od něj měla něco přiučit.
Stvořila
lionne
v čase
17:07
0
comments
Šuple: Děje se doma
…rozhodla jsem se raději nemyslet a od rána se proto snažím něčím zaměstnat. Nejdřív jsem si zaplavala ve vaně, pak brouzdala po netu, chvíli četla a dělala taky něco málo do školy, ale to opravdu jen málo; i snaha se cení, ne? Vlastně jsem jen otevřela nějakou učebnici a koukala. Tenhle stav vzájemné hypnózy vydržel necelých 5 min. Dokonce, když jsem se u snídaně doslechla, že taťulda pojede shánět nějaké drobnosti do domácnosti, nabídla jsem se, že pojedu s ním. Super, takže program na dnešní den by byl.
Celé odpoledne jsme tedy objížděli obchoďáky typu Bauhaus, Hornbach a sháněli jsme různé věci jako svorky, třížílový kabel (měli jej dokonce ve zlaté izolaci, která se nám hodí k lustru). Nato jsme se poposunuli zase do jiného gigantického obchůdku, a koupili tu pro změnu nějaký digitální teploměr za okno. Opravdu zábavné - plula jsem mezi regály, čučela jak pulec a nemyslela. Když jsem se zamyslela, bylo to hlavně proto, abych zjistila kudy ven a kde najdu taťku (protože jsem se neustále někde ztrácela). No a když už jsme byli na těch našich velkých cestách zajel se mnou papínek i do Ikei, abych z toho taky něco měla. Slintala jsem nad nábytkem a velmi živě si jej představovala u sebe v pokoji. Byla jsem ovšem velmi jemně upozorněna, že se nic velkého kupovat nebude a že mám povoleno jen koukat a nesahat. Nakonec jsem si koupila stojan na časopisy – taky dobrý.
Potom cesta domů, kafíčko a eurosport. Hlavně nemyslet a hlavně to předsevzetí dodržet alespoň do večerních zpráv.
Stvořila
lionne
v čase
18:43
0
comments
Šuple: Děje se doma
Růžová - od nového roku šlo všechno líp. Dařilo se mi. Byla jsem šťastná (je to dost blbý a opotřebovaný slovo, ale myslím, že přesně vystihovalo můj tehdejší povznášející stav).
Posledních pár dní bylo ve znamení snad všech odstínů šedé, plných nejistoty a přemýšlení. Počínaje středou a konče včerejším večerem.
Dnešní černobílé ráno v sobě ještě mělo naději - malou; ale přece jen tu byla.
A teď? … všude je černo, tma a ticho…
Stvořila
lionne
v čase
14:01
Šuple: (Ne)myšlenky lionne
Ráno v rádiu hlásali, že do Brna dorazila chřipková epidemie a že lidi by měli být opatrní a jíst vitamíny … pánové správaři, děkuji za radu. Překulila jsem se na druhý bok a přemýšlela jestli se mám podívat na teploměr. Nakonec jsem se odvážila a hele, už to kleslo pod 38. Je čas vylézt z postele. Stejně budu muset v týdnu do práce, takže musím své líné tělo připravit na pohyb. Přesunula jsem se do vany, kde jsem zůstala naložená dokud se mi neudělaly ty správné varhánky na prstech. Následovala prohlídka terénu - bloumala jsem po bytě, ale nic se tu za ty tři dny co jsem se válela v posteli nezměnilo. Jen mám pocit, že náš andulák nějak víc pelichá. U oběda se rozhodl, že se proletí. Jenže tohle naše domácí zviřátko je ještě mnohem línější něž já (někdy z něj mám pocit, že než se vůbec rozhodne hnout, tak o tom opravdu dlouho a urputně přemýšlí) takže jeho záměr všechny přítomné zaskočil. Nejvíc ovšem taťku, kterému se do talíře sneslo nepřeberné množství malých barevných peříček a potom se pro změnu na našeho milého ptáčka sneslo nepřeberné množství nadávek (uveřejním pouze “ty blbej ptáku”). Ovšem naše andulka byla evidentně se svým výkonem nadmíru spokojena. Něco pípla, udělal ještě jedno kolečko a znovu se usadila v kleci a vševědoucně pozorovala jak celá rodinka pečlivě vybírá pírka z brambor. No, teď máme zase na pár dní jistotu, že se žádný letecký den konat nebude. Náš letec potřebuje opět nabrat sílu.
Jinak se u nás vůbec ni neděje; jako vždy
Stvořila
lionne
v čase
18:19
0
comments
Šuple: Děje se doma
Belgičan Julian Beever je pouliční umělec, který maluje křídou na ulicích Londýna i dalších světových velkoměst ve Francii, Německu, Belgii, Austrálii aj. Jeho kresby jsou ale naprosto ojedinělé a zcela originální. Mají tu úžasnou moc zapůsobit.
Už od poloviny 90. let kreslí iluze trojrozměrných obrázků. 3D efekt je však patrný jen v případě, že se díváte ze správného místa/úhlu. Někdy na vytvoření takového díla potřebuje až tři dny (nechci ani pomyslet na to, jak jej musí strašit představa neočekávaného deště).
Jestli Vás jeho obrázky zaujaly, můžete se podívat i na jeho oficiální stránky: http://users.skynet.be/J.Beever/index.html
Stvořila
lionne
v čase
18:43
2
comments
Šuple: Udeřilo mě do oka
Už je to dávno co A. G. Bell vynalezl první telefon (15. 2. 1876) a od té doby se toho opravdu hodně změnilo, že? Na počátku ledna byl na CES (Consumer Electronics Show) v Las Vegas uveden nový typ Nokie s tloušťkou pouhých 13,7 milimetru (což je o 3 mm méně než má konkurenční Motorola). Jsem zvědavá s čím přijdou mobilní společnosti příští rok. Možná jsou na řadě implantáty a podobné nesmysly. Nemyslím si ale, že všechny ty věci mají tu moc zlepšit “komunikaci” mezi lidmi. Někdy mám spíš pocit, že působí opačně.
Do telefonu zní člověk většinou příjemně, ale může se tvářit všelijak. Nedávno jsem třeba seděla s kamarádkou v jedné hospůdce, zazvonil jí telefon a její komentář byl “zase mi volá ten debil” u toho udělala pár výmluvných grimas, ale zvedla telefon a “ahoj miláčku,…….., tak pa a měj se pěkně; já tebe taky”. Neviděl jak se tvářila a naštěstí neslyšel její komentář po ukončení hovoru.
Radši mám osobní kontakt. Ale na druhou stranu jsem opravdu ráda když mi někdo napíše nebo zavolá. Někdy sedím jen tak u telefonu a přemýšlím komu napsat, nebo kdo by mohl napsat mě. Nebo i teď když jsem nemocná jsem přilepená u počítače a jsem vděčná za ICQ. Alespoň nějaký kontakt se světem. Ať žije 21 století, jupí. Sem tam se mě zeptají jak se mi daří a jestli už mi je líp; jojo, nemoc, to je vděčné téma k rozhovoru v každém věku :-) A dnešní den je opravdu komunikativní. Už mi napsalo asi deset lidí jak se postupně připojovali a odpojovali na ICQ. Jako vždy, ale čekáte že napíše někdo jiný, jedna konkrétní osoba. A jako vždy když na něco čekáte se nestane nic. Přijde sms nebo někdo volá, běžíte k telefonu… ale je to někdo jiný než jste chtěli. Je to skoro jako zákon schválnosti. Holky tohle řeší asi docela často. Kolikrát se nám to s Káčou už stalo. Seděly jsme a přemýšlely: napíše? mám napsat já? a co když nenapíše? a plno dalších otázek.
Vzájemná komunikace je důležitá a neměla by se podceňovat (i když otevřeně připouštím, že i já s ní mám někdy problém).
Stvořila
lionne
v čase
15:25
0
comments
Šuple: (Ne)myšlenky lionne
Dnešní den nebyl příliš plodný. Bacil se mě pořád drží jako klíště. Tělo už nejspíš nerespektuje polykání prášků a teploměr předčí i moje skromné očekávání a šplhá stále výš. Ležím, čučím jak puk a chrchlu jak starý tuberák. Jsem prostě k sežrání. Ještě že mě nikdo nevidí. Mám spoustu času a nevím co s ním. Hlavou se mi honí plno myšlenek. Na povrch se derou vzpomínky; ty dobré a bohužel i ty, na které bych raději zapomněla.
Zase jen tak ležím, koukám kolem sebe. Prohlížím si obraz visící na stěně vedle postele. Maloval jej děda. Koukám, cítím… ředidlo na barvy, “vůni” cigaret; slyším… jak si děda pobrukuje nějakou písničku, slyším tahy štětce na plátně; vzpomínám… jak jsem se jako malá vždycky snažila vylézt na postel abych byla víš a lépe viděla na obraz. Ostatní vzpomínky jsem zavrhla a vehementně se je snažila vrátit zpět na svoje místo, někam do zadních šuplíků mé paměti. Je zajímavé, že některé věci člověk nemůže zapomenout i kdyby 100x chtěl. Když se ale potřebuju něco naučit do školy a nesmím to zapomenout, je to jako mávnutí kouzelným proutkem, ale v hlavě se mi to prostě neudrží.
Před chvílí se vrátila mamča z práce a donesla mi Malého Prince. Ještě jsem ho nečetla (jsem nejspíš kulturní barbar) takže se jdu do toho zakousnout a alespoň na chvíli tak rozptýlím svoje myšlenky.
Stvořila
lionne
v čase
19:16
2
comments
Šuple: (Ne)myšlenky lionne
Stvořila
lionne
v čase
19:40
2
comments
Šuple: Děje se doma
Stvořila
lionne
v čase
16:32
5
comments
Šuple: Udeřilo mě do oka
Někdy mám pocit, že se v ostatních alespoň trochu vyznám. Jsou to takové světlé okamžiky; snažím se odhadnout na co asi myslí, nebo co řeknou, co udělají, jak se zachovají. Ale je to hloupost. Často se nevyznám ani sama v sobě, natož potom v ostatních. Reakce druhých mě buď překvapí, nebo (a to je častější varianta) mě šokují. Ať tak či tak, všichni většinou řeší podobné problémy – láska, sex a prachy; v různém pořadí. Já osobně v posledních dnech řeším ten prví, příjemný ”problém”. Jen se nejspíš neumím nějak přizpůsobit situaci. Nevím jak se chovat, co dělat. Je to směšné, takže dost žvástů… Jen by mě zajímalo, jestli věříte na lásku?
Stvořila
lionne
v čase
23:01
1 comments
Šuple: (Ne)myšlenky lionne
Dnes, když jsem šla do práce, tak jako pokaždé, jsem se zastavila na malinkém stánku s ovocem a zeleninou a jako pokaždé jsem si zde chtěla koupit rajčata aby mi alespoň trochu “barevně” zpestřila můj jinak nudný pracovní oběd – chleba se sýrem a salámem :-/. Nic zas až tak zvláštního na tom jistě není. Měla jsem už připravenou i onu závratnou sumu 8 Kč, kterou vždy platím … ale dnes jsme peníze nepotřebovala. Pan prodavač se na mě usmál a řekl, že dnes je to pro mě zdarma. V tu chvíli se mi samovolně vybavila reklama na Vodafone, jen místo víkendových SMS zdarma, já měla odměnu jinou☺. Chtěla jsem mu i přesto peníze dát, ale byl “neodbytný”, tak jsem po chvíli svoji marnou snahu vzdala. Potom jsme prohodili ještě pár konverzačních vět typu “tak ať vám to v práci rychle uteče” a “přeju hezkej den” a už jsem musela utíkat do práce, protože i tak už jsem dost nestíhala. Ze stánku jsem odcházela/běžela s úsměvem a příjemným pocitem; určitě ale ne kvůli tomu, že jsem nemusela nic zaplatit, ale tak celkově, mě onen pan prodavač navodil příjemnou náladu a já se pak celej den culila na zákazníky v práci jak měsíček na hnoji… Jak málo stačí k lidské radosti…
Stvořila
lionne
v čase
19:27
0
comments
Šuple: Stalo se ...
Znáte ten pocit - když si myslíte, že se něco začíná dařit a konečně věci jdou tak jak mají…. pak se ale stane něco, co jste nečekali a úplně Vás to rozhodí? – ozve se někdo koho jste dlouho neslyšeli, potkáte někoho koho jste dlouho nepotkali, někdo něco řekne … a jedna z těchto událostí Vás vykolejí, zmate a připraví o rádoby pocit "psychické vyrovnanosti" která se zdála být tak neotřesitelná. Vrátí se myšlenky a pocity, nebo naskočí husí kůže. Nesnáším to. Nesnáším když ztrácím kontrolu sama nad sebou, když si nejsem jistá co dělám nebo nedělám.Tak dost… musím se něčím zaměstnat, takže jsem se rozhodla, že si koupím novou postel. Dnes jsem objela snad všechny obchody s nábytkem a možná jsem si už i vybrala. Je tu ale drobný problém, moje vysněná postýlka je trošku větší a můj pokoj tak trochu malý. Musím vymyslet co s nábytkem, kam ho přesunout, poposunout nebo odstranit, protože ona se mi sem prostě musí vlézt.
Stvořila
lionne
v čase
17:30
1 comments
Šuple: (Ne)myšlenky lionne
Zase další ráno. Sakra, ale dnes mám zkoušku a jsem z toho nervní; mám pocit že kolem mě se právě odehrává něco jako klid před bouří. Celé to "představení" se odehraje až v 15:00. Nesnáším zk., který jsou až na odpoledne. Nejraději je mám ráno a hodně rychle za sebou. Potřebovala bych nějakej trik, jak se trošku zklidnit; a rady typu studená sprcha, mě moc štěstím nenaplňují...
Další problém je, že po dost dlouhé době uvidím někoho, na kom mi dřív hódně záleželo (nemám rádá to slovo - bejvalej; možná ex zní už trošku líp). Jde na stejnou zk., takže moje soustředění bude nejspíš dost omezené. Mám strach z toho, co ucítím; nechci totiž cítit nic. Konečně jsem potkala NĚKOHO nového, s kým je mi opravdu dobře a nerada bych tento vztah, kterej je ještě v plínkách nějak pokazila.
Stvořila
lionne
v čase
08:54
1 comments
Šuple: (Ne)myšlenky lionne
Tak jsem se rozhodla, že to taky vyzkouším... Třeba z toho něco vzejde a když ne, tak nic...
(Kdyby něco za vznik tohoto může Káča, ale pšššt)
Stvořila
lionne
v čase
20:43
1 comments
Šuple: Stalo se ...