První jízda

Tak už mám za sebou první jízdy v autoškole. Myslím, že jsem to zvládla celkem obstojně. Nikoho jsem nezranila a i auto zůstalo bez škrábnutí. Jediné co mi dělalo trochu starosti byl můj “profesor”. Tomu roztomilému pánovi s velkým nosem bych hádala tak min. 80 let. Byl takový drobounký, měl na sobě tenisky, rifle a křiklavě žluto-zelenou šusťákovou bundu – nešel přehlédnout. Pořád chrchlal a dost děsivě hlasitě dýchal. Když mi něco vysvětloval, tak občas prohodil nevědomky nějaký to německý slovíčko, takže jsem se jako bonus naučila ještě i pár nových výrazů. Když zrovna nemluvil, tak si notoval s rádiem. No, ale nakonec jsme to spolu zvládli a prý už se na mě zase těší. Říkal, že o víkendu jede s vnoučkem někam lyžovat, tak doufám, že se mi dědula vrátí v pořádku.

Jinak téměř nic nového. Žádné zlepšení nepozoruju. Pilulky mi zatím příliš nezabírají, ale Dr. říkala, že to potrvá tak měsíc, než budou nějaké viditelné změny.

btw včera jsem si koupila super sluneční brýle (i když jejich cena už tak super nebyla) a od té doby pořád prší, chjo

Events

Tak jsem ve čtvrtek šla k paní doktorové. Objednaná jsem byla na jednu hodinu. Trochu blbá doba, protože jsem se nestíhala včas poposunout ze školy do ordinace, tak jsem si vyprosila povoz. Taťulda na mě čekal před školou a odvez mě. Nakonec jsem doběhla za minutu jedna, jenže… v čekárně jsem strávila 58 minut (stopovala jsem to :-/), s tím, že milá paní Dr. vždycky jen strčila hlavu mezi dveře se slovy “čekejte slečno”. Tak jsem čekala. V ordinaci jsem byla sotva 10 minut, vyfasovala recepty na nějaké barevné pilulky a mohla jsem jet domů.

V pátek jsem nemusela do práce ani do školy. Najednou jsem nevěděla co mám dělat. Většinou si poradím, ale včerejšek byl mrtvej.

Sobota zatím probíhá jako každá jiná. Ráno posilovna s K., pak oběd (byl fakt dobrej), taky něco málo do školy. Teď už se mi zase nich nechce. Jsem poslední dobou nějaká líná. Chtěla jsem si dodat energii a vzít si čtvereček čokolády – nakonec jsem vyzobala celou tabulku.

btw duševní rozkolísanost a nevyrovnanost lionne dosáhle svého top vrcholu. Poslední dobou je čím dál tím těžší usnout a v noci se neprobouzet; ale to tu nebudu raději rozpitvávat

Další dva dny

Tak pondělí bylo dosti krušné, nicméně nepřineslo kýžený výsledek. Doktor “Karotka” mi příliš nepomohl a jediný efekt, který mi návštěva jeho roztomile barevné ordinace přinesla bylo to, že jsem musela vypláznout 600 kaček. Ale abych nebyla jen negativní vůči této doktorské mrkvi – měl alespoň příjemný hluboký hlas.
Nové medicínské divadlo mě čeká ve čtvrtek. Něco jako druhý pokus, jen s tou výjimkou, že nejdu ke Karotkovi ale k Dášence. Ano – vyměnila jsem pana doktůrka za paní doktůrkovou. Ovšem strach a hrůzu mám pořád stejnou. To je asi ten jediný pocit, který mi neustále zůstává.

Jinak dnes ráno jsem kónečně dostala mail od prófy. Čekala jsem na něj už od pátku. Měl mi v něm sdělit, jakou super jedinečnou knihu mi vybral, abych si ji přečetla a poté udělala recenzi a referát. Celý víkend jsem se modlila “Bóže, jen ať není psaná v němčině”, to bych ji totiž mohla číst klidně celý léta a stejně bych jí asi nikdy neporozuměla. Nemám ráda němčinu. No… a moje modlitby byly vyslyšeny.
OVŠEM když jsem dnes ráno hltala slova “Vážená slečno…. velice doporučuji výtečnou knihu …. s úctou…” blablabla. Super. Kniha tedy není v němčině. NE – je totiž celá v polštině (vlastně celá přeci jen ne – resumé je psáno německy). Na to abych ji přelouskala mám měsíc. Jestli to zvládnu musím se jít asi opít nebo něco ;o)

Jak dny plynou

… posledních pět dní mého života:

I) středa - nic zas až tak zajímavého se nestalo. Byla jsem s K. v posilovně. Potřebovala jsem se odreagovat a taky jsem se urputně snažila zahnat myšlenky na H. abych si nic nemalovala na růžovo. Naložila jsem si pořádnou zátěž a už po cestě domů jsem cítila, že se večer nejspíš nepohnu. Ale co na tom.
II) ve čvrtek jsem musela na celý den do škóly. Večer jsem pak poctivě držela pěsti kamarádce, která měla schůzku s jedním chlapíkem a pak jsem taky prolívala hrdlo vínem (ale jen trošinku, fakt. Vždyť nic se nemá přehánět, že?)
III) pátek – jóóó, tak to byl naprosto jedinečný, pozitivní, super, geniální a absolutně úžasný den.
IV) pohodovou sobotu bych charakterizovala slovy: knedlo vepřo zelo, buchty, buchty a zasejc buchty – ano byla jsem u babičky.
V) během nedělního dopoledne probíhala regenerace v posilovně; sobotní jídlo bylo totiž dost náročné a pohyb by to mohl alespoň částečně napravit ;o)


Někdy si člověk musí šáhnout až na dno. Já jsem bohužel na tom blbým dnu rypákem zaražená už několik měsíců. Od úterka se ale začalo něco dít a tento pátek by se snad mohl počítat jako část jakéhosi odrazového můstku. Druhá část bude přidána v pondělí, kdy mě čeká ještě jedna důležitá (pro mě ale ne příliš veselá a dost obávaná) událost. Chjo, mám z toho fakt strach. Pak by snad ale mohla nastat už nějaká změna.

Úterní večer lionne

Včera lionne zažila po delší době opět příjemný večer. Zajela si s H. do Olympie a konečně se zase skvěle bavila.
Snad jediný menší zádrhel nastal, když mě chytla mlsná a protože vím že boj s ní by byl předem prohraný, raději jsem si hned objednala zmrzlinu. Já chtěla tři kopečky, ale paní číšnice mi chtěla dát jen jeden (jeden tákhle malinkatý; vždyť by se v tom téměř gigantickém skleněném poháru úplně ztratil); – nevím proč jen jeden, tak strašně zas nevypadám; ehm… teda myslím. Nakonec jsem si svoje tři kopečky vybojovala – dva citrónové (mám až příliš sladký život, tak jsem to chtěla něčím vyvážit), a jeden kopec vanilkové. Soukala jsem do sebe zmrzku super dlouhou lžičkou a poslouchala H. Nakonec jsem všechno poctivě zalila kávou. Pak jsem ovšem doufala, že se tyhle dvě pochutiny navzájem snesou bez větších problémů a nenastane něco jako akce-reakce. Záchod nebyl příliš blízko a mě sprint nikdy moc nešel. Naštěstí se nic nestalo. Mám kachní žaludek, který snese téměř vše a to v různých kombinacích.
Po tomhle kalorickém nášupu šla lionne zase po dlouhé době do kina. Nóóó – koukala jsem na ten film jak puk; Blood Diamond, byl opravdu dost blood. Uf. Ale film byl super; na konci jsem měla i husí kůži.


Po cestě domů jsem se málem připekla – vyhřívaná sedadla v autě mě dostala. Pálil mě zadek, ale bylo to příjemný. Ani se mi nechtělo z toho kočáru vystoupit a jít domů.

Prostě Super úterní Večer

Jsme savci…

takže občas taky nasajem…

a včera večer jsme nasávali. Někteří se přisávali a jiní zvládli bez problémů oboje. Ovšem lionne, ta jen nasávala (výhra či prohra??).

Po cestě domů, si ke mně v rozjezdu přisedl jeden mladík. Myslím, že během deseti minut jízdy jsem stačila do detailu zaznamenat poslední tři roky jeho života. Brečel, vzlykal a povídal a povídal a povídal. Opustil ho přítel (ano, přítel, nespletla jsem se). Vyslechla jsem si jeho životní příběh a jediné na co jsem se celou dobu opravdu pekelně soustředila bylo to, aby mě nešťastný chlapík nepozvracel – taky nasával (štěstí bylo, že se nepřisával).

Teď mě bolí hlava a svět se točí.

Valentýn vs autoškola

Valentýn – ach jo. Je to jako každý rok; nevím čím to, ale posledních pět let jsem vždycky na Vánoce a na Valentýna jak kolík v plotě. Ne že bych lpěla zrovna na tomto svátku, ale stejně se cítím trochu víc sama než jindy.
Abych si tu hloupou skutečnost nemusela tolik připouštět, začala jsem listovat v pravidlech provozu na pozemních komunikacích a kupodivu tohle geniální dílko mě absolutně rozptýlilo. Věty typu: Řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo řidič nesmí vyhazovat předměty z vozidla; mě opravdu baví.
Taky některé “logické“ popisy a vysvětlení situace, jako: Při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu předjíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu mě rozhodně nenechávají chladnou ;-D Myslím, že někdo kdo dokáže vymyslet takto úžasnou větu, má nejspíš dost živou představivost. A to jsem teprve na straně 37. Jsem zvědavá jaké zajímavosti se ještě dozvím.

Jinak přeji všem "Šťastného Valentýna"